Pardubice - Na začátku stálo malé kůzlátko, které v zimě hned první den odvrhla jeho maminka. A protože Romana Vojířová zrovna byla doma, mohla se o ni postarat. To ještě netušila, že takto začne nekonečný příběh záchrany všech možných druhů zvířat a že se její azyl rozroste na skoto tři stovky obyvatel. Psal se rok 2016 a Pohádková zahrada dřímala více v její hlavě, i když už se mezi krematoriem a Červeňákem začaly rýsovat první ohrádky pro zvířátka.
Letos zahrada oslaví sedmé narozeniny a právě největší pozornost její majitelky se ubírá k papouškům. Jeden se nosí na jejím rameni, druhého má většinou v náručí v chundelatém pelíšku a třetí sedí na svém hřišti, vždy ale v něčí blízkosti. Papoušci totiž potřebují hodně pozornosti. Tihle jsou navíc hendikepovaní, o to více práce s nimi je.
„Pro JLo jsem jela minulý týden v sobotu, byl hroznej hic a já si malovala odpočinkový den v Zahradě. Když v tom náš dobrovolník Martin ji našel na internetu. Její stav nebyl dobrý, bylo třeba jednat rychle. A tak jsem skočila do auta a vydala se na šestihodinovou cestu, na jejímž konci snad bude jeden zachráněnný život,” popisuje svůj celkem běžný den Romana Vojířová, provozovatelka Pohádkové zahrady.
„Když mi pán podal papírovou krabici, kde na dně ležela růžová papouščí holčička, jen jsem zatnula zuby, abych se nerozbrečela. V dlani jsem cítila ostrou hrudní kost a jinak nic. Papoušek byl tak lehounký a hubený, že vážil sotva jak hromádka barevných pírek. Bez reakce mi povolně ležela v dlani. Už ani nevím, co jsem pánovi řekla a jak jsem se rozloučila. S krabicí v ruce jsem naskočila do auta a šlápla na plyn směr domov.
Hlavně mi prosím neumírej, modlila jsem se a vyprávěla té maličké, co krásného ji u nás čeká. Během cesty jsem ji stále kontrolovala, rosila, napájela a přitom zatínala zuby hrůzou, že mi ta malá hromádka peří umře, ještě než dojedeme domů,” vypráví dál Romana Vojířová srdceryvný příběh.
To ještě netušila, že JLo opravdu svádí boj o život a že dlouho nebude jasné, zda se tahle papouščí holčička dožije dospělosti. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Další se ukázal hned při prvním krmení. „I sebemenší množství jídla, které jsem do ní dostala, okamžitě vyzvrátila zpátky. Nakonec jsem první noc strávila průběžným krmením, aby aspoň něco do sebe dostala. Po maličkých kapkách dostávala směs do zobáčku a přes to, že většinu vyzvrátila, aspoň něco se snad dostalo dál. Ráno nás zastihlo obě zmuchlané. Mě po probdělé noci, kdy jsem se ji snažila udržet naživu a malého papouška špinavého od krmení a zmoženého slabostí,” popisuje první náročnou společnou noc Romana Vojířová.
Jenže Pohádková zahrada nejsou jen handicapovaní papoušci. Ráno bylo třeba obstarat ostatní hladové krky a poté se holky spolu rozjely za paní veterinářkou. „Nevěděla jsem, co mě má děsit víc. Jestli úplně bezvládné, ochrnuté nožičky, ve kterých není ani trošku citu a nebo zvracení a vyčerpaná hubenost bezvládného tělíčka. Ukázalo se, že holčička má bakteriální infekci, díky které ji nefunguje správně ani volátko. Starost o nožičky se odsunula na později. Nejprve je třeba vyřešit infekci, která tu malou ohrožuje na životě. Dostali jsme injekce, léky domů a jezdíme obden na veterinu. Máme už první úspěchy.Hned ten večer jsme zvládly půl krmné dávky bez zvracení a jiných příznaků a od dalšího dne papouščí holčička baští plnou krmnou dávku. Bakteriální infekci pomalu přemáháme a s ní se řeší i bezvládné nožičky. JLo statečně zvládá pravidelné injekce, cvičení, i masírování,” raduje se její zachránkyně, i když ví, že vyhráno zatím nemají. Bakteriální infekce je častý důvod úmrtí miminek papoušků. Nicméně v současné chvíli JLo prospívá.
Během týdne přibrala, zlepšilo se jí trávení a stala se z ní zvědavá papouščí holka, kterou všechno zajímá. Pryč je prázdný kukuč a odevzdanost. Dokonce už dokáže sedět na bidýlku. „Co bude dál zatím neví nikdo. Zbývá jen naděje, že to zvládnem, že to malá JLo zvládne. Tak nám držte pěsti. Někdy nám nezbývá, než věřit, že všechno má svůj čas a smysl. Každý den, krůček po krůčku, cvičíme, masírujeme, chodíme po zahradě, aby měla zábavu a podněty, spíme spolu v posteli, aby se necítila sama. Moje starší zachráněné papouščí miminko Holly mi ve všem zdatně pomáhá. V Pohádkové zahradě děláme maximum pro to, aby všechny příběhy měly šťastný konec. Tak snad bude šťastný i ten malé JLo. Já se o to budu prát, co mi síly budou stačit, uzavírá zatím příběh Romana Vojířová, duše Pohádkové zahrady.
Pokud se vám příběh z Pohádkové zahrady líbil, můžete ji navštívit každý den od deseti do šesti hodin. Nebo dokonce přijít oslavit její sedmé narozeniny druhého září. Jen nezapomeňte, není to obyčejný zookoutek. Většina obyvatel zde žije na volno a užívá si svůj nově nabytý šťastný život.
