Pardubice – Omítka hradební zdi pardubického zámku se opět opravuje. Oprava více než kilometrové zdi probíhá v podzimních měsících už pošesté. Tentokrát se dostalo na úsek nalevo od Labské brány zámku. Východočeské muzeum, které zámek v majetku Pardubického kraje spravuje, navazuje na opravy v minulých letech. Obnova je možná díky spolupráci města Pardubice a Pardubického kraje.
„Oprava postupně po kratších úsecích je výhodná pro hradby i pro nás – na opravu celé hradební zdi bychom těžko sehnali finance,“ konstatoval ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek. Opravy hradebních zdí řešil už Vilém z Pernštejna. Výstavba jej stála velké prostředky a hradby erodovaly již za jeho života. Dokonce existují písemné záznamy, ve kterých zmiňuje, že město by mělo hradby udržovat, a že pokud tomu tak nebude, nařídí měšťanům na údržbu přispívat.
V minulých pěti letech Východočeské muzeum opravilo 522 metrů zdi od Labské brány napravo dál podél lipové aleje. Letos se podaří obnovit dalších 85 metrů, oprava potrvá maximálně tři měsíce.
„Valy pardubického zámku jsou svým rozsahem a zachováním jediným dokladem přechodové fáze fortifikace mezi gotikou a renesancí v celé střední Evropě,“ připomněl význam unikátního opevnění ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.
„Cena opravy na rok 2021 byla vysoutěžena za 1 096 969 korun bez DPH, z čehož většinu zaplatí Ministerstvo kultury,“ vysvětlil 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek. „Žadatelem o dotaci Ministerstva kultury z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón je každoročně město Pardubice. Úzká spolupráce mezi Východočeským muzeem, městem Pardubice a Pardubickým krajem je podmínkou obdržení dotace,“ zdůraznil Roman Línek.
Omítku měly hradby od počátku
Hradební zeď Zámku Pardubice je 1335 metrů dlouhá a od svého vzniku byla chráněna omítkovou vrstvou. Eroze omítky i četné lokální statické problémy vedly vrchnost k četným opravám hradby – ať už udržovacím, kdy docházelo k doplňování odpadlých částí, nebo k přezdívání celých úseků zdiva od základu.
Na počátku tohoto tisíciletí bylo dotčenými institucemi a orgány památkové péče rozhodnuto o celkové obnově hradebního pásu, při které mělo dojít i ke scelení povrchů a barevnosti. Byla zvolena technologie omítání, která se v různých modifikacích uplatňuje dodnes.
V současnosti omítky trpí zemní vlhkostí, kterou nepříznivě ovlivňují rozdílné výškové úrovně terénu uvnitř a vně hradební zdi. Při opravě dělníci zcela odstraní stávající omítky a nátěry. Poté nanesou omítky, které odvádějí vodní páru obsaženou ve vzduchu a také vodu vázanou ve zdivu, takzvané kapilárně aktivní omítky, a nakonec vrchní vápenný nátěr. Díky použitým sanačním technologiím by opravy měly vydržet minimálně 15 let.
Hradební zeď tvoří ve spodní části převážně kamenné zdivo, v horní polovině na něj navazuje cihlová zeď, která vznikla v období barokních úprav zámku. Naposledy se hradby opravovaly v letech 2002 až 2010, předtím v letech 1930 až 1931.
