Pardubice - Obyvatelé Pardubic v pátek a v sobotu rozhodovali o tom, zda omítnout, nebo neomítnout historickou dominantu města, Zelenou bránu. Rozhodovat mohli v místním referendu, které se konalo současně s volbami do Poslanecké sněmovny ve všech městských volebních místnostech.
Vyjádřit se mohlo 68.049 obyvatel Pardubic, v pátek a sobotu tak učinilo 32.964 voličů, což je 48,4 procent ze všech voličů. Z toho vyplývá, že referendum je platné.
Vítězná varianta odpovědi je NE, tedy neomítání. Pro ni se rozhodlo 22.984 voličů, což je 72,5 procenta z těch, kteří v referendu hlasovali a 33,7 procenta ze všech oprávněných voličů.
Varianta NE je tudíž závazná. Pro variantu ANO, tedy omítání bylo 8.441 voličů, což je 26,6 procenta těch, kteří hlasovali a 12,4 procenta ze všech oprávněných voličů.
Zelená brána představuje jednu z nejznámějších dominant Pardubic a spolu se zámkem vévodí historickému centru města. Ve skutečnosti jde o dva objekty – bránu a věž, vysokou zhruba 60 m. Oba objekty nám běžně splývají vjedno a ve společné pojmenování. Vyhlídková věž nabízí nádherný výhled na Pardubice a okolí a na městskou památkovou rezervaci.
Je také jedinou dochovanou branou gotického městského opevnění. Zatímco předbraní je od samého počátku omítnuto, věž Zelené brány omítku již více než sto let nemá. Brána byla postavena roku 1507, po požáru roku 1538 byla nastavena o zhruba 13 metrů a opatřena typickým zastřešením (cca rok 1542). Nástavba byla provedena z horniny povahy znělce a věž byla shodně s předbraním omítnuta. Až v roce 1912 byla zbavena omítky a byl vybudován ochoz. Zásadní změna vzhledu Zelené brány tehdy vyvolala vlnu kritiky, zásah byl označován za projev neobjektivního romantického purismu, který je v rozporu s moderním názorem na ochranu památek. Po více než sto letech je ale tato úprava laickou veřejností vnímána jako plně historická.
S přípravou oprav Zelené brány začalo město před více než deseti lety. Již v roce 2009 statik konstatoval porušení zdiva, v roce 2013 byla statika věže zajištěna výměnou nefunkčních táhel a přidáním dalších kotevních prvků, následně byly řešeny opravy havarijního stavu degradovaných částí zdiva. Kamenné zdivo, permanentně vystavené povětrnostním vlivům, je ale stále ve špatném technickém stavu, kdy hrozí uvolnění zvětralých úlomků. Na základě petrologického průzkumu a průzkumu stavu spárových malt bylo provedeno statické a stavebně technické posouzení a celkové vyhodnocení stavu Zelené brány. Zdivo zbavené omítky je lokálně doplněno cihlami, na pozdější opravy byla použita opuka a pískovec. Posudek hovoří o jeho nízké pevnosti, způsobené jak použitými materiály, tak způsobem zdění. Mimo jiné konstrukce věže, zejména v místech oslabených okenními otvory, vykazuje vertikální trhliny a projevují se na ní objemové změny v důsledku působení teplot. Především v horkých měsících je režné zdivo pláště věže vystaveno teplotnímu namáhání na rozdíl od chladného jádra zdiva.
Špatný technický stav vyžaduje další statické zajištění památky i ochranu pláště proti povětrnostním vlivům. To je možné řešit dvěma způsoby. Buď konzervační metodou, při níž by bylo zdivo očištěno, podle potřeby přespárováno, kámen zpevněn a provedena hydrofobizace, která se musí po několika letech opakovat, nebo návratem ke světlé omítce. I ta by měla obsahovat vodu odpuzující materiály a neměla by být hladká, ale plastická, respektující nerovnost zdiva i vystouplé solitérní kameny a měla by chránit zdivo před teplotními výkyvy.
Obě metody však mají svá pro a proti. Zatímco zastánci zachování režného zdiva se nechtějí rozloučit s představou Zelené brány, jak ji znají od dětství, druhý tábor argumentuje nutností lépe chránit stavbu a zachovat ji tak pro další generace. Proto se město rozhodlo, aby o Zlaté bráně rozhodli občané města v referendu. A lidé rozhodli – neomítat!
